Chovatelská zařízení

Většinu svých australských papoušků chovám celoročně ve venkovních voliérách bez přitápění. Pouze mutace pap.zpěvavých mám umístěny v bytě, jejich odchov je přes léto též ve venkovní voliéře.

Na zahradě mám umístěny dvě voliéry, při jejichž budování jsem jako hlavní stavební materiál použil dřevo. Dle mého názoru jsou tepelné rozdíly bez jakéhokoliv přitápění lépe stabilizované než ve voliérách zděných. A to hlavně v podzimním a zimním období, kdy je ve zděných při nižších teplotách bez přitápění více vlhka, což nemá dobrý vliv na organismus australského papouška. K vytvoření optimálních podmínek ve zděných ubikacích se musí temperovat tepelným zdrojem, což je při současných cenách energie dosti značná finanční položka.

Zadní 1/3 stropu mých voliér tvoří prkna, přední 2/3 stropu mám buď krytí sklem nebo PVC. Toto celé zakrytí stropu se mi velice osvědčilo, neboť bydlím na kraji města, kde jsou denními hosty u voliér vrabci, hrdličky, straky ale i jiní ptáci, proti jejichž trusu mám vrch voliéry chráněn. Rovněž tak jsou papoušci tímto zastřešením chráněni proti pobíhání koček, kun, naletování sov i případným náletům dravců. Jsem názoru, že i počet začervených papoušků při pravidelném ročním odčervení není tak alarmující, spíše nemám u papoušků problémy s červy. Ale na druhou stranu zase netvrdím, že neznám jejich výskyt - časem se také objeví, ale je přeci více možností jak se dostanou do ústrojí papouška, například krmením.

Před klecemi ve voliéře mám krmící chodbu krytou svrchu sklem nebo PVC a z přední strany skleněnou, takže v podzimních a zimních měsících také netáhne přímo do klecí studený nebo mrazivý vzduch. A i já v době nepříznivého počasí mohu přebývat a být v kontaktu s papoušky. Jestliže i v mrazech zůstane některý papoušek přes noc na pletivu, zatím se mi nestalo, že by nějakému omrzly drápky. A teplota v mých voliérách dosahuje i -15° C až -20° C! Tuto teplotu bez jakékoliv újmy přežili jak princezky, pap.červenokřídlí, ale i kakaduové růžoví. Vodu v takovýchto silných mrazech nedávám třeba 14 nebo i více dní. Papoušci mají v miskách buď sníh nebo kousky ledu, které ozobávají.

Jednotlivé klece ve voliérách mám široké 1m, vysoké 2m a délku 3 nebo 5 metrů. Na roselovité jsou dle mých zkušeností vhodné 3m délky. Musím však konstatovat, že odchovávám rosely i v 5m dlouhých klecích, odkud jsou mláďata poněkud robustnější postavy - je to z mých pozorování mláďat z šesti klecí po několik let v nich takto chovaných. V klecích 5m dlouhých chovám nyní pap.červenokřídlé, rosely a kakadu růžové. Dříve jsem v těchto délkách úspěšně odchovával mutační princezky, pap.horské a královské. Ve 3m dlouhých klecích chovám mimo rosel pap.mnohobarvé a přes léto sem umisťuji výletky mutačních pap.zpěvavých. Dříve jsem zde odchovával mutační neofémy tyrkysové, modrohlavé a bourkovi.

Mutační pap.zpěvavé mám umístěny v bytě, kde ve dvou místnostech mám každý chovný pár umístěn ve voliéře 1m široké, 2m vysoké a 2,5 nebo 3m délky. Po skončení hnízdění až do února mám všechny chovné samečky v jedné společné voliéře, rovněž tak všechny chovné samičky v jiné společné voliéře. V tomto období temperuji místnosti na 8° C. V únoru sestavím chovné páry a umístím je jednotlivě do voliér. Budky předkládám v polovině března a hnízdit nechávám pouze nejvýše 2x v sezóně. Odstavená mláďata umisťuji do venkovní 3m dlouhé voliéry, kde je nechávám až do zámrazu.

Voliéry mám zabezpečeny pohybovými a dotekovými čidly, několik klecí mám sledovaných průmyslovou kamerou s infračidlem. Mám vypozorováno - a není to žádný nový poznatek, že se papoušci chovají jinak v přítomnosti člověka, a jinak, jsou-li nikým nerušeni. Kamerový systém umožní sledovat přirozené chování papoušků v zajetí, které je jinak lidskému oku utajeno.

Fotografie voliér

Voliéra #2
Voliéra #1

Voliéra #4
Voliéra #3

Voliéra #6
Voliéra #5

Voliéra #8
Voliéra #7

Voliéra #10
Voliéra #9




Voliéra #12
Voliéra #11

Copyright © Milan Kubín.